Sloupno:... fotky plné života.

Něco málo z historie Sloupno 

V kraji středního Pocidliní na pravém břehu řeky Cidliny se rozkládá v nadmořské výšce cca 220 metrů nevelká obec Sloupno. Jméno obce pravděpodobně vzniklo od slova slup. Což byl prastarý dřevěný žlab nebo proutěný koš na chytání ryb v řece. Obec má staletou historii, doloženou v mnoha archivních dokumentech, je zpracována v populárně vědecko historických pracích, její bohatá historie od doby kamenné až po současnost je doložena i staršími archeologickými nálezy, které byly objeveny při kopání písku v roce 1926 v místním písníku. Ve vrstvách písku byly objeveny vrstvy v nichž se nacházely úlomky hliněných nádob a dva pazourkové nožíky. Tato oblast byla prastarou sídelní oblastí, jednou z nejpříhodnějších míst pro osady prvních prazemědělců. Pastviny při vodních tocích, obklopené ze všech stran rozlehlými plochami listnatých lesů vábily již v dávných dobách pravěké obyvatelstvo hledající obživu především v chovu dobytka a lovu, jen menší měrou se věnovali nevyspělému zemědělství. Pocidliní mělo trvalé osídlení někdy v době od 6. do 5. století před Kristem. Na trvalé osídlení v dávných dobách měla příznivý vliv i mírná a klimaticky příjemná okolní krajina. V pozdějších dobách procházela poblíž Sloupna stará Polská (Kladská) kupecká cesta, která vedla od dnešního Starého Bydžova přes Skřivany (dříve Křivany), a pak dále lesem severovýchodním směrem na Jaroměř. Je velice pravděpodobné, že v blízkosti Křivan byl přes Cidlinu brod, tak jako v Jaroměři a Poděbradech přes Labe. O kupecké cestě je zmiňováno i v Kosmově kronice. Je téměř jisté, že cesta měla pro rozvoj okolních obcí velký význam, kupci přinášeli nové, mnohdy i neznámé zboží, koření, vznikal směnný obchod - handle. Občas i přespali a po večerech vyprávěli co jiného a nového viděli v cizině, co a jak kde se dělá jinak. Kupci v dávných dobách byli i posli zpráv a novinek.

Od 13. století vznikalo ve Sloupně několik dvorců a tvrzí, první písemná zmínka o jakési tvrzi pochází z roku 1278, což je vlastně první písemná zmínka o Sloupně. Osudy tvrzí, jejich podoba, přesné místo a majitel není bohužel většinou znám. Ze Sloupna se odvozují staré české vladycké rody Kordulů, Hernýků, Heřmanských, Sádovských ze Sloupna. Nejdůležitější a patrně nejstarší tvrz stávala ve východní části Sloupna na pravém břehu řeky Cidliny, na této tvrzi seděl v létech 1359 až 1377 Vochek Bydžovský ze Sloupna, po něm je známo několik pánů Věněk ze Sloupna, Ješek Bradáč ze Sloupna, Václav ze Sloupna, karlštejnský purkrabí, po jeho smrti kolem roku 1415 získal Sloupno jeho bratr Petr, po něm zde seděli Václavovi synové Vachek (Vochek) z Vysoké, Jan a Jaroš. Tvrz je bezpečně doložena za Václava Pšeničky, který na tvrzi seděl od roku 1427 do roku 1442, kdy dal tvrz a ves za dvě stě kop českých grošů zapsat své ženě Kateřině. Po roce 1454, kdy se o Sloupno dělili čtyři vladykové, z nich nejznámější Jan Ryšan a Macek se věnovali padělání peněz, za což roku 1487 o svůj majetek přišli a po té se již tvrze neuvádí a postupně zanikají. V roce 1516 Vilém z Pertštejna připojil jednotlivé části sloupenského statku ke svým državám, v té době již stará tvrz na břehu Cidliny zřejmě neexistovala, protože se nepřipomíná, chybí o ní zmínka i v pozdější době. Stará tvrz zanikla pravděpodobně koncem 15. století. Nová tvrz na místě dnešního zámku se uvádí po roce 1553.

Sloupno se stalo šlechtickým sídlem na jehož panství se vystřídalo mnoho pánů, mezi nejznámější mimo jiné patřili bratři Jaroslav, Vratislav a Vojtěch z Pernštejna, Jan Klucký z Libodřic a jeho syn Purkart, Jindřich Materna z Květnice a na Přítoce a jeho potomci, v roce 1628 koupil Sloupno Albert Václav z Valdštejna za 20 000 kop a držel je až do své smrti. Po zavraždění Valtštejna dne 25. 2. 1634, sloupenskou tvrz zdědila jeho manželka Anna Marie, rozená Libštejnská z Kolovrat. Sloupenské panství bylo roku 1636 konfiskováno a darováno hraběti Mikuláši Desfoursovi a od jeho dědiců je v roce 1669 získal Adolf Vilém Harant z Polžic. Od něj v dubnu 1672 je za 24 000 rýnských zlatých koupil břevnovský benediktinský klášter, který nechal renesanční tvrz v roce 1687, za opata Tomáše Sartaiuse přestavět na zámek, letní sídlo benediktinů. Podle návrhů architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který na zámku často pobýval.Zámek roku 1748 za opata Benna I. Lőbla přestavěn na velmi hodnotnou barokní rezidenci. Z prohlídky stavby a rozborem plánů není patrné použití zdiva staršího raně barokního zámku. Stavba benediktinské rezidence ve Sloupně je dokladem, jakou pozornost opati věnovali sloupenskému statku. Sloupno bylo výhodně položeno, zhruba v polovině cesty mezi Břevnovem (dnes část Prahy) a benediktinským Broumovem, sloužilo tedy i jako přepřahací stanice. Navíc obec ležela ve velmi úrodné oblasti, kde se pěstovaly všechny druhy obilovin a hrách. Po třicetileté válce nebyl ve Sloupně žádný řemeslník, obyvatelstvo bylo orientováno na zemědělskou výrobu na okolních úrodných políčkách a lukách. Ruku 1686 Benediktýni přikupují Dvůr smidarského panství – Podoliby (později Chmelovice), ves Králíky, Nový dvůr a něco málo lesů za 32 150 zlatých.

Pozůstatkem staré tvrze je malá vyvýšenina na tak zvaných Valech, kde dnes stojí dům čp. 28, který je od roku 1884 spojen s rodem Draštíků. Pozůstatky valů staré tvrze byly znatelné ještě na počátku dvacátého století, když na ní hospodaří Václav Draštík s rodinnou. Do roku 1921 jí má propachtovanou. Pak ji odkupuje od vrchnosti (řádu Benediktýnů) a rok na to v roce 1922 s rodinnou likviduje pozůstatky valů staré tvrze a zaváží okolní vodní příkopy. V dřívějších dobách nazývali obyvatelé vyvýšené místo Hrádeček nebo Na hrádečku. Od toho byl odvozen dřívější název ulice Hradební dnes v Chaloupkách. Roubené stavení které, stávalo na místě bývalé tvrze sloužilo v 17. až 19. století k ubytování chudšího lidu, které vykonávalo robotu na velkostatku.

Plánek pozemků bývalé tvrze při prodeji v roce 1921.

Statistický pohled na rok 1654 naznačuje počtem neobydlených domků a chalup, jak na obec dolehla třicetiletá válka. Celkový počet udává vlastně počet obydlených sídel před válkou, která měla velký vliv na vývoj dějin celého národa. Uběhlo jedno století, než se venkovský lid vyrovnal s poválečnými útrapami, bídou, nemocemi.

Statistický přehled domů a obyvatel.

Uvedený přehled o počtu obyvatel uvádí, že obec měla nejvíce obyvatel v době celosvětové hospodářské krize. Za posledních sedmdesát let klesl počet obyvatel na polovinu, to naznačuje celkový úbytek obyvatelstva na venkově. Po druhé světové válce odchází část venkovského obyvatelstva do pohraničí, ale hlavní příčinnou je odchod mladých lidí do měst, kde je více pracovních příležitostí a celkové lepší možnosti společenského uplatnění. Nejen, že obyvatel ubývá, ale mění se i jeho věková skladba, nezadržitelně se zvyšuje věkový průměr.